1. |
||||
|
(*For English translation scroll down.)
A za mnou stopy v písku
pomaličku mizí.
Ve vlnách se ztrácí význam
toho jestli byly moje nebo cizí,
moje nebo cizí…
V dlani kámen tisknu,
jistotu i dává,
že nic z toho, co si myslím,
že je stálé, pevné,
stejné nezůstává
stejné nezůstává…
Země, voda, vítr, oheň
v proměnách
Hora, útes, kámen, písek
a pak prach.
Země, voda, vítr, oheň
v každém z nás
Věčnost, prostor, pohyb
a pak čas.
Když se mi v moři ztratíš
tak jako moje slzy,
vím, že se vlastně domů vracíš,
tak jako i já se vrátím brzy,
vrátím brzy.
-----
(English translation)
And behind me the footprints in the sand
slowly disappear.
The waves wash away the importance
of their being mine or of a stranger…
I press a stone in my hand.
It assures me
that nothing of what I think
to be lasting and firm
remains the same.
Earth, water, wind, fire
in transformations.
A mountain, a cliff, a stone, sand
and then dust.
Earth, water, wind, fire
in each of us,
Eternity, space, movement
and then time.
When you are lost to me in the sea,
just like my tears,
I know you are actually going home
just like one day I will.
|
||||
2. |
||||
|
Vplétám ti do vlasů
slůvka pro krásu snů,
lehce se dotýkám
okrajů tvých dnů.
Verši tě obalím
a tempem pomalým
slíbám múzy z tvých řas.
Tvá hloubka v radosti
a oheň v křehkosti, jenž dlí
do mých snů vnikají
a probouzejí, co spí.
Tóny tě pohladím
a pak ti prozradím,
co skrývá ve mně čas.
----
nto your hair I weave little words
for the beauty of your dreams,
Gently I touch the edges
of your days.
I’ll wrap you up in verses
and at a slow pace
kiss the Muses off your lashes.
The depth in your joy and the fire
that resides in your fragility,
they enter into my dreams
and wake what is asleep.
I’ll caress you with tones
and then reveal to you
what time has been hiding in me.
|
||||
3. |
Motýl (Butterfly)
03:17
|
|||
|
Viděl jsem za oknem krásného motýla,
krásného jako sen,
křídla mu barvami nádherně zářila,
byl slunečný den.
A já jsem zatoužil chytit ho do dlaní,
a tak jsem vyšel ven,
pak jsem se rozběhl a volal za ním:
„Chci tě pro sebe jen!“
„Tak počkej na mě počkej,
chci tě pro sebe jen!“
On mi však uletěl, chytit se nenechal,
marné mé volání,
tak jsem se zastavil, trochu se vydýchal
a koukal za ním.
On potom na stromě na květ se posadil,
vysoko ve větvích,
a ač byl daleko, tak stále krásný byl
jak slunce smích.
A pak mě napadlo do trávy sednout si,
nikam se nehonit
a čekat jak ten květ, až motýl přiletí,
když sám bude chtít.
----
I saw a lovely butterfly behind the window pane,
as lovely as a dream,
its wings were shining with colours,
It was a sunny day.
And I wished to hold it in my hand
and so I went right out,
running and shouting after it:
“I want you to be just mine!”
"So wait for me, wait
I want you to be just mine!"
But, the buttefly, it did not wait,
my calling was in vain,
so I stopped to catch my breath
and watched it fly away.
It sat on a blossom high up
in the branches of a tree
still lovely, despite the distance,
as lovely as laughter of the sun.
And then a thought crossed my mind
to sit on the grass without any haste
and, just like the blossom, wait till the butterfly comes
when it itself wants.
|
||||
4. |
Voda (Water)
03:45
|
|||
|
Vítr si ve větvích stromů písničku píská
a kapky deště mu k tomu začaly hrát.
Kaluže plní se vodou, voda zní v miskách,
pramínky neposedné nechtějí stát.
Voda padá, z nebe padá,
Zem ji pije, zas je mladá,
větrem hnaná, roztančená,
nespoutaná - jako žena.
Nechám si vodou z nebe omývat vlasy,
dobrý déšť vezme všechno, co den dal.
V mracích se blýsklo – to možná na lepší časy
a hromy burácejí:„Začíná bál.“
Voda padá, z nebe padá,
Zem ji pije, zas je mladá,
větrem hnaná, roztančená,
nespoutaná - jako žena.
Kapky se na špičkách listů perlově třpytí,
v oparu měkce voní celý kraj.
Prvními okny v mracích slunce svítí
a louka tiše šeptá:
„Země je ráj, země je ráj ....
----
In the branches of trees
The wind is whistling a song
And rain drops are joining in.
Puddles are being filled
With water sounding in their bowls
The restless streams won't stand still.
Water is falling, falling from the sky
The earth is drinking it, she is young again,
Driven by the wind in the whirl of her dance
she's unbound – like a woman.
I'll let my hair be washed by waters of the sky,
The good rain takes all the day has given.
There are flashes in the clouds
– maybe hints of better times
And thunders are roaring:
„Here begins the ball.“
Pearl drops are glimmering on the tips of leaves
A soft smell is pervading the misty lands.
Through the first windows in the clouds
The sun is streaming in
And the meadow is quietly whispering:
„Earth is heaven, earth is heaven...
|
||||
5. |
||||
|
Jsou dny, kdy volím ze dvou cest
- trnitou nebo zarostlou kopřivami.
Co zbývá, než nechat se vést
a pochopit, co je za hvězdami,
co skrývá se za hvězdami.
Jedna mi srdce drásá
a druhá pálí, že bych se kůže vzdal.
Prý za vším se skrývá krása,
Ale já bych teď prostě spal...
… a doufal, že až se probudím,
bude to všechno za mnou,
že někde tam nahoře z milosti
kouzelným proutkem mávnou
a zmizí bolest,
a odejde strach.
Kudy se tedy mám dát,
když srdce pláče a rozum je zoufalý,
když nejradš' bych zůstal stát
a počkal, až se to převalí,
přese mě převalí...
Co ze mě potom zůstane?
Co ztratím, co získám, když se vzdám?
Možná se vůbec nic nestane,
možná se proměním,
že nepoznám se sám …
Refrén
… a potom, až se probudím,
bude to všechno za mnou,
až v sobě dosáhnu milosti,
kouzelným proutkem mávnou
a obejmu bolest,
políbím strach…
----
There are days when I decide between two paths – a thorny one and one all covered in nettles.
What’s left but to let myself be lead
and to understand, what is behind stars,
what’s hidden behind the stars.
One rives my heart
and the other burns, so that I’d rather give up my skin.
They say there is beauty hidden behind everything,
but now I’d rather just sleep…
...and hope that when I wake up,
all’s gonna be behind me,
that somewhere up there
they mercifully wave a wand
and the pain disappears
and the fear goes away…
And now, where shall I go
when the heart is crying and the reason desperate?
When after all I’d rather stop
and wait until it all rolls over,
rolls over me?
And then, what remains of me?
What will I lose and gain, when I give up?
Maybe nothing will happen,
maybe I will change so much,
that I won’t recognize myself.
...and then, when I wake up
it will all be behind me.
As soon as I reach mercy in myself
they will wave a wand
and I will embrace pain,
I will kiss fear.
|
||||
6. |
||||
|
Kolem sebe krouží,
nechtějí se znát,
vzájemně se souží.
Kdy přestanou hrát?
Kdy přestanou hrát
na dospělé a na děti,
na viníky a oběti,
na pány a otroky,
na oprávněné nároky...?
Po čem srdce touží?
Co ho může hřát?
Když se noci dlouží,
o čem si nechává zdát?
A co srdce svírá?
Z čeho mívá strach?
Kde se ztrácí víra?
Ve falešných hrách.
Proč vůbec spolu bojují
hlava a srdce, rozum, city?
Kdo jim důvod dal?
Dva proudy, co se nespojí,
pokud by mezi nimi
v řece kámen stál,
kámen stál ...
Po čem rozum touží?
Co si může přát?
Komu vlastně slouží?
Nad čím zůstává stát?
A co rozum kalí,
když mu vládne strach?
Do mlhy se halí
ve falešných hrách...
Kolem sebe krouží,
nechtějí se vzdát,
po sobě tajně touží.
Kdy přestanou hrát?
Kdy přestanou hrát...?
----
They circle about each other,
don’t want to know each other,
They trouble each other…
When do they stop playing?
When do they stop playing
adults and children,
offenders and victims,
lords and slaves,
valid claims…?
What does the heart desire?
What can make it feel warm?
When the nights grow longer,
what does it dream about?
And what makes it clutch?
What is it afraid of?
Where does faith get lost?
In false games.
Why do they even fight each other,
the head and the heart, the reason and feelings.
Who’s made them do so?
Two streams that won’t unite,
when a stone stands between them in a river.
What does the reason desire?
What could it wish?
Whom does it actually serve?
What lies beyond its scope?
And what makes reason cloudy,
when overwhelmed by fear?
It gets covered in a foggy veil
in false games.
They circle about each other,
reluctant to give up,
they secretly long for each other.
So when do they stop playing?
|
||||
7. |
||||
|
Člověk se bojí ztratit tvar,
a tak sedá na dvou židlích.
To aby neušel mu žádný dar
z té, kde zrovna štěstí bydlí…
Člověk se bojí ztratit tvar,
a tak si píše vlastní krví,
kolik kdy komu čeho dal,
i když to vlastně vůbec neví…
Člověk se bojí ztratit tvar,
a tak se jenom slepě drží
všeho, co za pravdu kdy vzal.
Nevidí nic, v co nevěří…
Člověk se bojí ztratit tvar
a netuší, že žádný nemá.
Hrůzu nahání nám zmar.
Slova smrti jsou němá...
----
People fear loosing form,
which makes them sit
on two chairs simultaneously,
so that no gift would be missed
from either of the two
holding luck...
People fear loosing form,
and so they write down
in their own blood
how much of what to whom
they’ve ever given,
although they actually
do not know at all...
People fear loosing form,
which makes them blindly cling
to all they have ever taken for truth.
They can see nothing they do not believe...
People fear loosing form
and don’t even suspect not having any.
We are scared of doom.
The words of death are mute...
|
||||
8. |
||||
|
Where is the place I could call home, my home?
Where do I stop saying "Good by"?
Where is my goal and why do I travel and roam?
Nobody knows and neither do I.
How far shall I travel?
How far shall I go,
until I can find it in my heart?
Where is the key to my heart?
Where did I lose it on my way?
Where is the reason
And why do I stay "apart"?
Nobody tells me anyway.
How far shall I travel?
How far shall I go,
until I can find it in my mind.
----
Kde je to místo,
kterému bych mohl říkat domov, můj domov?
Kde přestanu říkat sbohem?
Kde je můj cíl a proč pořád bloumám na cestách?
To nikdo neví, ani já.
Jak daleko mám putovat?
Jak daleko mám jít,
než jej najdu ve svém srdci?
Kde je klíč k mému srdci?
Kde jsem ho cestou ztratil?
Kde je toho příčina
a proč zůstávám "oddělen"?
To mi stejně nikdo neřekne.
Jak daleko mám putovat?
Jak daleko mám jít,
než jej najdu ve své mysli?
|
||||
9. |
||||
|
Jsem silný i křehký,
pevný i zbořený.
Život je těžký i lehký
s ženou i bez ženy.
Srdce mi říká:
"Štěstí najdeš za světlem a tmou.
Vidíš, jak odjakživa spolu ruku v ruce jdou?"
Jsem malý i velký,
hezký i škaredý.
Sny mívám i ztrácím,
i smysl i naději.
Život mi říká:
"Pravdu najdeš za světlem a tmou.
Vidíš, jak odjakživa spolu ruku v ruce jdou?”
Co začíná, končí
a svítá po setmění.
Co stálo, se točí
a všechno se promění.
---
I am both strong and fragile,
both firm and broken.
Life is both hard and easy
both with and without a woman.
The heart tells me:
“You will find happiness beyond light and darkness.
Can you see how they have always walked together hand in hand?”
I am both small and big,
both handsome and ugly.
I both have and lose dreams,
sense and hope.
The life tells me:
“You will find truth beyond light and darkness.
Can you see how they have always
walked together hand in hand?”
What starts will end
and there is a dawn after a nightfall.
What stood still, spins
and all is due to change.
|
||||
10. |
||||
|
Oknem se za tebou dívám,
když odcházíš pryč.
Co se v tvých šlépějích skrývá,
jenom ty víš.
Kam vedou? Jenom tuším.
Jak ti to dneska sluší!
Refrén:
Já vím, že už jsme se loučili,
ale stejně čekám,
třeba se ještě otočíš
a pošlem si úsměv z očí do očí…
Přeju tvým vrcholům hloubku
a údolím klid,
ať I v tom nejzazším koutku
máš odvahu snít
a jít, kam tě srdce volá,
ať seshora či zdola.
Děkuji cestám, že vedou
tam i zpět,
že co v nás roste I ve dvou
může kvést,
že se čas v lásce ztrácí
a že tě ke mně něco vrací.
----
I watch you through the window
as you’re leaving.
What’s hidden in your footsteps
only you know.
Where do they lead? I can just guess.
Oh how great you look today!
Chorus:
I know, we have already said good bye,
but I’m waiting anyway,
maybe you’ll turn round once more
and we’ll send each other a smile
from eyes to eyes.
I wish depth to your peaks
and peace to your vallies
and to you, the courage to dream
even in the most hidden corner of your soul
and to go where your heart calls you,
be it from above or from below.
I thank paths for leading
there and back,
for letting that what grows in us
blossom in a couple,
for time fading within love
and for that what keeps you
coming back to me.
|
||||
11. |
Takže dnes (So today)
03:59
|
|||
|
A tak dnes udělám,
co odkládal jsem celá staletí,
dosud jsem netroufal si,
ale dnes za tebou poletím.
A už mě nezastaví moře
ani žádná pohoří,
ukážu světu, co se stane,
když srdce zahoří.
Zahoří plamenem,
jenž překážky v cestu promění,
zanechám lože rozestlané,
až se rozední.
A nevadí, že nevím,
mám-li vůbec nějakou naději
a že mi kdekdo říká,
abych zůstal raději.
Vím jen, že už nic není,
tak jak bývalo,
viděl jsem rozednění,
když se stmívalo.
Stmíval se obzor
a já jsem k němu vykročil
a od té doby jdu
a cesta nekončí.
----
So today I am going to do
what I have postponed for centuries,
up until now I did not dare,
but today, I will fly to you.
And no sea will stop me
nor any mountain range.
I will show to the world what happens,
when a heart catches fire.
A fire, that burns with a flame
that turns obstacles to paths.
I’ll leave my bed undone
with the dawn.
And it doesn’t matter, that I don’t know
if there’s any hope for me
and that many a people tell me
I should rather stay.
I only know nothing has remained
what it used to be.
I saw the dawn
at nightfall.
The night fell on the horizon
and I stepped towards it.
And since then I keep going
and the path has no end.
|
||||
12. |
||||
|
Potůčku, pověz, jak najdeš cestu?
Jak vždycky víš, kudy téct?
Kolikrát bloudím od města k městu,
nevidím smysl na žádné z cest.
Potůčku, pověz, jak najdeš cestu?
… Já nehledám cestu,
já jsem potůček …
Potůčku pověz, jak najdeš sílu,
když voda téměř vysychá?
Kolikrát v životě ztratil jsem víru,
nevěřil, že kdy dojdu dál.
Potůčku pověz, jak najdeš sílu?
… Já nehledám sílu,
já jsem potůček …
Potůčku pověz, kde odvahu bereš,
že vodě své z břehů vystoupit dovolíš?
Kolikrát dusím, co z duše se dere,
ať je to radost, nebo stín.
Potůčku pověz, kde odvahu bereš?
… Já nehledám odvahu,
já jsem potůček …
----
Little stream, tell me, how do you find your way?
How do you always know, where to flow?
So often I ramble from town to town,
I can't see any sense in all these paths.
Little stream, tell me, how do you find your way?
... I do not look for a way,
I am a little stream...
Little stream, tell me, how do you find strength,
When the water runs nearly dry?
So many times in my life I've lost faith
and couldn't believe in getting any further.
Little stream, tell me, how do you find strength?
...I do not look for strength,
I am a little stream...
Little stream, tell me, where do you find courage
to let your waters rise out of your bed?
So often I strangle what springs from my soul,
be it joy or a shadow.
Little stream, tell me, where do you find courage?
... I do not look for courage,
I am a little stream...
|
||||
13. |
||||
|
Mysl je jako řeka,
tichá i divoká.
Bezustání plyne do daleka,
bývá úzká i široká.
Dovede dát tvar, umí bořit,
do hlubin se nořit
i po povrchu téct.
Mysl je jako řeka,
mělká i hluboká.
Mysl je jako řeka,
chudá I bohatá.
Když přijdeš na dno,
tak tě čeká bahno
i písek ze zlata.
Může být průzračná i kalná,
životodárná i k smrti může vést.
Mysl je jako řeka,
přímá i klikatá.
----
Mind is like a river,
both silent and wild.
It unceasingly flows far and further,
it can be both narrow and wide.
It can shape, it can break,
dive into depths
and flow on surface.
Mind is like a river,
both shallow and deep.
Mind is like a river,
both rich and poor.
When you reach the bottom,
both mud and sand of gold
will wait there for you.
It can be both clear and turbid,
life-giving and deadly.
Mind is like a river,
both straight and winding.
|
||||
14. |
Don’t ask me how I am
03:05
|
|||
|
Až mě příště uvidíš,
neptej se mě, jak se mám.
Nedám větu dohromady,
nevím si s tím rady,
Jak to stručně říci?
Jak pravdy dosíci?
Jak se mám? Jak se mám?
Jak já se vlastně mám?
Říci "dobře", to je málo,
co by ti to dalo
a "špatně", to bych si zas jenom stěžoval...
Až mě příště uvidíš,
neptej se mě jak se mám.
Nevím přesně, co chceš slyšet.
Můžu brečet, křičet,
smát se, klít a spílat,
jásat i proklínat.
Jak se mám? Jak se mám?
Jak já se vlastně mám?
----
Next time, when you see me,
don’t ask me, how I am.
I can’t put a sentence together,
I don’t know, what to do about it.
How to put it simply?
How to reach the truth?
How am I? How am I?
How am I actually?
To say “fine” is not enough,
what would you get out of it
and to say “not well”
would just make me complain…
Next time, when you see me,
don’t ask me, how I am.
I don’t know what you precisely want to hear.
I can cry, shout,
laugh, swear, call names,
rejoice or curse.
How am I? How am I?
How am I actually?
|
||||
15. |
||||
|
Which way does the wind blow,
when you're asking me
what song I would sing,
when you go?
Which way does the river flow
when you're leaving me?
Which way
are we each supposed grow?
Which way are we each supposed to treat our hearts
to make the old wounds heal,
to give our lives a chance, a brand new start,
to spin again the lucky wheel…?
Which way does the wind blow
when I'm asking you,
what song you would sing
when I go?
Which way does the river flow
when I'm leaving you?
Which way
are we each supposed grow?
Which way does the wind blow
when we're asking,
what song should we sing
when we go?
Which way does the river flow
when we're leaving?
Which way
are we both supposed grow?
----
Kterým směrem fouká vítr,
když se mě ptáš,
jakou písničku bych zpíval,
když odejdeš?
Kterým směrem teče řeka,
když ode mě odcházíš?
Kterým směrem máme každý růst?
Jak máme každý naložit se svým srdcem,
aby se zahojily staré rány,
a dali jsme svým životům šanci, nový začátek
a roztočili zase kolo štěstí…?
Kterým směrem fouká vítr,
když se tě ptám,
jakou písničku bys zpívala,
když odejdu?
Kterým směrem teče řeka,
když od tebe odcházím?
Kterým směrem máme každý růst?
Kterým směrem fouká vítr,
když se ptáme,
jakou písničku bychom měli zpívat,
až půjdeme?
Kterým směrem teče řeka,
když odcházíme?
Kterým směrem máme oba růst?
|
||||
16. |
Nevidím (I can't see)
04:54
|
|||
|
Co se to ve mně stalo,
že světla je tak málo,
že na cestu teď nevidím?
Že přes spoustu zbytečností
jestli šel jsem, nebo stál
a kam bych vlastně dál
chtěl jít, nevidím?
Možná se mi to zdálo.
Já vlastně vím tak málo.
Já vlastně rozdíl nevidím
mezi snem a skutečností.
Mezi tím, co bych si přál,
co mám a co jsem dal,
rozdíl nevidím.
Chvíli jdeš mi vstříc,
chvíli se mi skrýváš.
Já nevím vůbec nic,
ani zda se díváš.
A přesto kdesi cítím,
že nemusím se bát.
A přesto kdesi jasně cítím,
že není proč se bát.
Zkoušel jsem, co se dalo,
a přesto vím tak málo,
a přesto pořád nevidím
jasnou verzi budoucnosti,
kterou bych pevně v rukou měl
a jasně za ní šel,
pořád nevidím.
Co mě to síly stálo.
Bylo to moc, či málo?
----
What's happened in me
that there's so little light,
that I can't see my way?
That through so many useless thing
I can't see
whether I went or stood
or where I would actually
like to go?
Maybe it was just a dream.
I actually know so little.
I actually can't se a difference
between dream and reality.
I can't see
a difference in what I'd wish,
what I have and what I have given.
Sometimes you go towards me,
sometimes you're hiding from me.
I don’t know anything,
not even if you watch.
And yet, somewhere I can feel
there's no reason
to be afraid.
I've tried what I could
and still I know so little
and still I can't see
a clear version of the future
that I would hold firmly in my hands
a followed it shurely.
I still can't see.
How much power it has cost me.
Was it too much or too little?
I can't see a difference anymore.
Sometimes sins change to virtues.
And so I can't se a difference
in what I shoud, what I'd like
and what I may do.
|
||||
17. |
Pokaždé (Each Time)
03:37
|
|||
|
Pokaždé svítá, po každé noci,
když oči znovu otvírám,
světlo mě vítá:
„Nejsi bez pomoci,
nejsi na to sám,“
říká „nejsi na to sám.“
Pravda je skrytá v každé noci,
co zrodilo se, umírá.
Každý strom poznáš po ovoci,
jedním jsi ty sám,
jedním z nich jsi ty sám.
Z výšky se hlava zamotá,
už není kam dál lézt.
Zbývá jen věčná samota
nebo se s proudem řeky nést,
nechat se proudem řeky nést,
skočit a nechat se nést…
Pokaždé znovu den se rodí
a novou bránu otvírá.
Cesta mě vítá, že mě doprovodí.
Nejsem na to sám,
že prý nejsem na to sám.
Po každé cestě štěstí chodí,
pokud víš, že je to ta tvá.
Každý strom jiné plody rodí,
jedním jsi ty sám,
jedním z nich jsi ty sám.
----
Each time there’s dawn,
after each night,
when I open my eyes.
The light welcomes me saying:
“You are not without help,
you are not alone for that.”
Truth is hidden in every night,
what was born, dies.
You’ll know each tree after its fruits
and you are one of them,
you are one of them.
One gets dizzy in the heights,
there is nowhere to climb further.
What’s left
is either eternal loneliness
or to be carried by the river stream,
to let oneself be carried by the river stream,
to jump and let oneself be carried.
Each time a day is born anew
and it opens a new gate.
The path welcomes me saying
it will make me company.
Am not alone for that,
it seems I am not alone for that.
Happiness walks on every path,
if you know this one is yours.
Every tree carries different fruits
and you are one of them,
you are one of them.
|
||||
18. |
||||
|
Be like a bird
původní myšlenka Victor Hugo
anglická verze a melodie – autor neznámý
česká a ruská verze - Jan Bružeňák
Be like a bird
who halting in her flight
on a limb too slight
feels it give way beneeth her.
And yet she sings, sings,
knowing she has wings.
sings, sings,
knowing she has wings.
Buď jako pták,
jenž v letu spočívá
na větévce přetenké,
ach! jak se prohýbá.
A on zpívá,
neb ví že křídla má,
přesto zpívá,
neb ví že křídla má.
И когда ты,
как птица, хочеш
от зимы отлететь,
от зимы суровой
за солнечным светом,
ну так пой!
Пой о заре золотой.
Пой!
Пой, жизни дорогой.
|
||||
19. |
||||
|
Today, tomorrow, yesterday...
It's dreams I follow day by day.
No thought, just image
pure and plain.
It streams in my blood
in my veins.
Today, tomorrow, yesterday...
No thought, just image
pure and plain.
Today, tomorrow, yesterday
I hear, what dreams do say.
No words, just feelings
pure and plain.
They stream through my heart,
through my brain
Today, tomorrow, yesterday
No words, just feelings
pure and plain.
Today, tomorrow, yesterday
It's here where I am, when I play.
No time, just being
pure and plain.
I stream with joy
I stream with pain
Today, tomorrow, yesterday
No time, just being
pure and plain.
----
Dnes, zítra, včera…
Sny následuji každý den.
Žádné myšlenky, jen obraz
prostý a jasný.
Proudí mou krví,
v mých žilách.
Dnes, zítra, včera.
Žádné myšlenky, jen obraz
prostý a jasný.
Dnes, zítra, včera…
Slyším, co sny říkají.
Žádná slova, jen pocity
prosté a jasné.
Proudí mým srdcem,
mým mozkem.
Dnes, zítra, včera…
Žádná slova, jen pocity
prosté a jasné.
Dnes, zítra, včera…
Při hraní jsem tady.
Žádný čas, jen bytí
prosté a jasné.
Proudím s radostí,
proudím s bolestí.
Dnes, zítra, včera…
Žádný čas, jen bytí
prosté a jasné.
|
||||
20. |
||||
If you like Jan Bruzenak, you may also like:
The Australian singer's debut solo album is filled with creative indie pop tracks.
go to album
Little Plastic Castle (25th Anniversary Edition)
by Ani DiFranco
Ani DiFranco’s sprawling and stylistically diverse 1998 LP gets a vinyl reissue, still sounding as vital as ever.
go to album
The Bridge in The Mountain's Hands (A Travelog)
by Haotian
Combining Chinese folk music, ambient, & spoken-word poetry, Haotian has made a gorgeous, enveloping travelogue.
go to album
Disorders
by Ani DiFranco, Stone Gossard
Alt icon Ani DiFranco teams with Pearl Jam’s Stone Gossard for a song to benefit the National Network of Abortion Funds.
go to album
Living In Clip (25th Anniversary Edition)
by Ani DiFranco
Ani DiFranco’s legendary live album from 1997 comes to vinyl at last, the perfect showcase for her nervy and potent early work.
go to album
A vibrant vision of "Central Americana" from the Costa Rica-based artist, blending heartland devotionals with playful Tropicália grooves.
go to album
Tense, moody, guitar-forward songs from VanWyck that emphasize tension and fragility.
go to album
